Nejdříve mi dovolte zmínit, že i přes tragické události a veškeré žaly, trápení, problémy i překážky, jsem posledních několik let obyčejná, dnes již spokojená, šťastná a s pokorou k životu vděčná žena, partnerka, matka, se spoustou dalších rolí a je mi vždy obrovskou ctí, když mohu alespoň kousek klidu a spokojenosti nabídnout druhému, byť je to třeba i jen jako inspirace či jiskra naděje.

Ano, jsem živoucí důkaz, že i po odchodu našeho nejmilovanějšího člověka si můžeme dovolit být opět šťastní a spokojení i když se to dá v prvních letech po ztrátě jen velmi horko těžko představit. Často se nám spokojená chvilka jeví jako „zrada“ k našemu zesnulému.

Kdo jsem a proč takové bolavé téma?

Na tuto profesní cestu mě přivedla skutečnost, že jsem máma dvou synů, jednoho žijícího a druhého, který před už téměř 20 lety zemřel. A právě úmrtí mého prvorozeného syna mě přivedlo k tématu smrti a a postupnému, mnohaletému odhalování tajemného závoje, který toto téma společně s velkým strachem pokrývá.

Před pár měsíci jsem také byla zasažena ztrátou mojí velmi blízké přítelkyně, která svůj život ukončila svým vlastním rozhodnutím, obecně nazýváno sebevraždou.

A další obrovskou ztrátou blízkého člověka bylo také úmrtí mojí milované maminky, která odešla v klidu a pokoji doma, obklopena svými nejbližšími.

Čili, moje profese poradce pro pozůstalé i terapeuta je postavena zejména na vlastních zkušenostech, což mi umožňuje se alespoň trochu vcítit do situací lidí, kteří procházejí podobnými zkušenostmi, zejména pak s úmrtím dítěte či blízkého člověka nebo psychickými problémy. 
Jak se říká „kdo nezažil, neuvěří / neví„.

Za ta léta jsem prošla mnoha různými fázemi truchlení, osamocení včetně problémů v partnerství, podceňování se, strachu i úzkostmi.

I když celý život preferuji pokud má někdo osobní zkušenost, tak ale abych i z pohledu teorie podpořila svou profesi, dovolte mi uvést pár příkladů oblastí, ve kterých jsem přečetla desítky knih, vzdělávacích materiálů, účastí na web/seminářích, konferencích, kurzech a podobných akcích v rámci sebevzdělávání a podpory teoretických znalostí protkaných praxí, např.:

Dnes je na trhu už naštěstí spousta knih, brožur, tiskovin, videí a podobně, ale i přesto vnímám, že není nad to, když máte své trable či trápení s kým osobně sdílet. Někdy vyslechnout podobnou zkušenost, někdy radu a někdy se jen jednoduše prostě vypovídat.

A tak přesně tato moje přímá osobní zkušenost a léta zpracovávání životních situací mě přivedli na cestu, na které velmi ráda svým prostřednictvím předávám to velké, laskavé, naslouchající ucho dál… dál lidem, kteří se ocitli v podobné situaci, mají potřebu „to“ ze sebe dostat ven, ale nemají komu.

Sdělení na závěr mě napadá jediné…

Vím, že i když se to kolikrát nezdá, tak cesta vždycky je… a hlavně… nejsme na ní nikdy sami!