„Držet se hněvu je jako pít jed a čekat, až zemře druhý.“
Moje oblíbené staré africké přísloví, které nám připomíná, že hněv nám škodí nejvíce.
Tentokrát se sejdeme na opravdu nelehké téma, a to „Odpouštění“ a společně budeme rozebírat nejen naše pohledy a názory, ale i konkrétní situace ze života, kde nám odpuštění jde téměř samo a kde nám nejde teda ale vůbec. A proč.
Návrhy na obsah, ale skutečné povídání opět vyplyne samo podle potřeb nás účastníků:
🔹 Co je to vlastně odpouštění?
🔹 Jak to poznám?
🔹 Jak se u odpuštění cítím?
🔹 Odpouštím?
🔹 Bývá mi odpuštěno?
🔹 Proč ne/odpouštím?
🔹 Jde odpustit všechno?
🔹 Může odpouštět jenom Bůh?
Konkrétní příklady, konkrétní dotazy i konkrétní odpovědi jsou obsahem online programu „Setkávání v Obyčejnskavosti“.
🍀 V edici pokračujeme 3. týden tématem:
🍀 ODPUŠTĚNÍ
(toto přestřelil/a.., to jí/mu nikdy neodpustím.., podrazil/a mě.., to mu/jí přece nemůžu odpustit..)
Obyčejnskavost je o obyčejném a hlavně spokojeném životě, kdy používáme zdravý selský rozum, respekt a laskavost i v situacích, které v nás vyvolávají negativní emoce, otravné myšlenky nebo nepříjemné pocity.
Osobně bych odpouštění krátce popsala asi následovně:
Vnímám, že je to moje vnitřní rozhodnutí pustit se minulých křivd, hněvu a zášti.
Není to stejné jako zapomenout nebo ospravedlnit špatné jednání. To ne.
Je to spíš akt sebeuvolnění, který mi umožňuje jít dál a uzdravovat moje vztahy. A hlavně si uvědomit, že nikdo nejsme bezchybný, nejsem tu od toho, abych soudila a s tímto je pro mne odpuštění potom tak nějak přirozené.
Odpouštění je proces. Proces, který vyžaduje čas a trpělivost.
Není to něco, co se stane přes noc.
A není to něco, co si jenom říkám nebo se za to modlím.
Odpuštění pocítím vevnitř sebe sama, když na danou osobu pomyslím a dokonce když se s ní/m osobně potkám.
Odpuštění je upřímně v srdci cítit, že mě hněv i zášť vůči tomu někomu/něčemu opustili i když třeba nemusím rozumět tomu, proč to udělal/a nebo proč se tak stalo.
Odpuštění někomu, kdo nám opakovaně ubližuje, je nesmírně těžké a často potřebuje hodně času a úsilí. A opět, mít na paměti, že odpuštění není zapomínaní nebo ospravedlňování.
A odpuštění sám sobě?
Ano, je to stejně tak důležité. Měli bychom odpouštět i sami sobě za to, že jsme udělali chybu/y nebo se nechali zranit. Je to projev laskavosti k sobě samému a nečekat od sebe dokonalost.
Pár poznámek proč je odpouštění důležité?
* Naše duševní zdraví: Držení se v zajetí hněvu a zášti nám škodí více než tomu, kdo nám ublížil a může vést k různým psychickým problémům, jako je úzkost, deprese a stres. Odpuštění nám pomáhá osvobodit se od této zátěže a zlepšit naši celkovou pohodu.
* Naše vztahy: Odpuštění je klíčem k obnovení poškozených vztahů. Když odpustíme, otevíráme dveře k novému začátku a hlubšímu porozumění. I když se rozhodneme ukončit vztah s člověkem, který nám opakovaně ubližuje, odpuštění nám může pomoci uzavřít tuto kapitolu a předejít tomu, aby nás minulá zkušenost ovlivňovala v budoucích vztazích.
* Náš osobní růst: Odpuštění nám umožňuje stát se silnějšími a odolnějšími. Učí nás přijímat nedokonalost a růst z našich zkušeností. Odpuštění neznamená „být slabý“, ale je to naopak projevem síly.
„Odpuštění je můj dar pro tebe. Jít dál je můj dar pro mě.“
Cena jednoho online setkání – 150 Kč/os.
Setkání trvá 1 hodinu.
Počet účastníků omezen.
Rezervaci místa můžete provést vyplněním formuláře.
